Ludvík Svoboda

- narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně na Třebíčsku

- syn ze selské rodiny

- navštěvoval zemědělskou školu

- od mládí se věnoval vojenské kariéře

- za 1. sv. v. bojoval v československých legiích v Rusku

- v nově vzniklém Československu sloužil jako důstojník československé armády

- učil na Vojenské akademii ve Vyškově (maďarštinu)

- po vpádu nacistů v r. 1939 odešel do Polska, kde padl do sovětského zajetí

- po napadení Sovětského svazu se stal v Buzuluku velitelem 1. čs. samostatného praporu

- po celé další období války byla činnost Ludvíka Svobody spojena s organizací čs. vojska v Sovětském svazu a jeho velením

- v dubnu 1945 byl jmenován ministrem národní obrany

- v srpnu 1945 se stal armádním generálem

- jako poválečný ministr národní obrany předstíral nepolitičnost, v listopadu 1948 však vstoupil do KSČ

- v dubnu 1950 byl odvolán z funkce ministra národní obrany a jmenován předsedou Státního výboru pro sport a tělovýchovu a náměstkem předsedy vlády

- o rok později byl odvolán i z této funkce a v listopadu 1952 dokonce zatčen a vyšetřován StB v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským

- v r. 1954 byl rehabilitován díky Chruščovovi, do politiky se však nevrátil

- v letech 1954–1958 zastával funkci náčelníka Vojenské akademie Klementa Gottwalda v Praze

- v březnu 1968 v období pražského jara po abdikaci Antonína Novotného byl zvolen na návrh vedoucího tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka Národním shromážděním prezidentem ČSSR 

- jako prezident podporoval reformní program Dubčekova vedení komunistické strany směřující k demokratizaci v politice i ekonomice, zasazoval se také o rehabilitace lidí neprávem odsouzených v 50. letech → pro mnohé představoval jistý symbol naděje

- ihned po sovětské okupaci sice Svoboda odmítl požadavky kolaborantů, záhy však sám vyvolal moskevské jednání o kapitulaci

- strach ze Sovětského svazu zvítězil nad láskou k vlasti a Svoboda se do historie zapsal jako poněkud trapná ikona legalizující okupaci vlasti

- od jara 1974 nemohl kvůli špatnému zdraví vykonávat prezidentský úřad → v květnu 1975 jej ve funkci prezidenta republiky vystřídal Gustav Husák

- 20. září 1979 Ludvík Svoboda zemřel po několika mrtvicích a mozkových příhodách

- urna byla uložena v Národním památníku na Vítkově, v roce 1993 byla přenesena do rodinné hrobky Svobodových na hřbitově v Kroměříži